Prof. MUDr. Marek Ľubušký, Ph.D., MHAProf. MUDr. Marek Ľubušký, Ph.D., MHA

Míčková I., Pilka R., Ľubušký M., Kudela M. Molekulární prognostické faktory a patogeneze endometrálního karcinomu. Čes. Gynek., 2006, 71 (4), s. 355-360.

ÚVOD

Gynekologické zhoubné nádory představují přibližně 15 % všech nádorových onemocnění ženské populace vČR. Pokud nepočítáme zhoubné nádory prsu, je karcinom endometria nejčastější gynekologickou malignitou. Stejně jako vostatních vyspělých krajinách má jeho incidence ipřes mírně klesající mortalitu neustále stoupající trend, statistické údaje hovoří oincidenci vyšší než 30 na 100 000 žen. Celosvětově je ročně diagnostikováno okolo 150 000 nových případů [25].

Stoupající incidence je důsledkem působení mnoha negativních civilizačních faktorů. Nejvýznamnější rizikové faktory jsou věk, obezita, zvýšená nabídka neoponovaných estrogenů, diabetes mellitus asním spojené hormonální dysbalance, vyšší příjem živočišných tuků abílkovin. Vmnoha případech je patrné jejich současné spolupůsobení [7, 12, 320, 23]. Navzdory poměrně dobrým léčebným výsledkům mají morfologicky zvláštní nádory snepříznivými histopatologickými charakteristikami nebo spokročilým stadiem onemocnění agresivní průběh onemocnění a špatnou prognózu [10].

K posouzení prognózy onemocnění se využívají tzv. prognostické faktory. Dobře známé arutinně vklinické praxi používané jsou věk pacientky, stadium nemoci, histopatologický typ nádoru, histologický grade, hloubka myometrální invaze, postižení lymfatických uzlin [20, 26, 37] . Uendometriálního karcinomu dosud nebyl nalezen žádný specifický sérový tumor marker. Ikdyž některé studie uvádějí zvýšené hladiny CA 125 uextrauterinní diseminace onemocnění, pokročilého stadia, lymfatických metastáz a špatné prognózy [56, 58, 62].

Vsoučasné době jsou intenzivně studovány další faktory, které by mohly vést klepšímu pochopení molekulárních základů endometriální kancerogeneze, a následně ke zlepšení klasifikace, prognózování aindividualizaci léčby těchto nádorů.

DUALISTICKÝ MODEL ENDOMETRIÁLNÍ KANCEROGENEZE

Přibližně 10 % případů endometriálního karcinomu je považováno za dědičné, přičemž řada znich je spojována s dědičným non-polypoidním kolorektálním karcinomem (hereditary non-polyposis colorectal cancer – HNPCC nebo též Lynchův syndrom). Užen sHNPCC je ve srovnání se zbývající populací desetinásobně zvýšené riziko onemocnění endometriálním karcinomem [11] . Větší část (90 %) případů endometriálního karcinomu je sporadických. Tyto nádory tvoří heterogenní skupinu, zahrnující řadu variant diferenciace Mülleriánských vývodů, nejčastějí s morfologií endometroidní, serózní nebo zjasných buněk. Klinicko patologické vlastnosti nádorů endometroidních se však od nádorů serózních nebo jasně buněčných liší. Tyto rozdíly byly poprvé rozpoznány Bokhmanem, který vyslovil hypotézu otom, že sporadické nádory mohou být na základě kliniky aprognózy rozděleny do dvou hlavních skupin [4]. Vsouladu stouto hypotézou jsou dnes rozlišovány dvě cesty kancerogeneze usporadických endometriálních karcinomů. Jedna je závislá na estrogenu adruhá bez estrogenové závislosti [29]. Tyto dva modely kancerogeneze vedou knádorům sodlišným fenotypem abiologickým chováním. Většina sporadických endometriálních karcinomů (přibližně 70-80 %), označovaných jako nádory I.typu jsou závislé na estrogenu. Zdá se, že vznikají na podkladě neoponované stimulace estrogeny, protože exprimují estrogenové (ER) aprogesteronové (PR) receptory ajsou spojeny sendometriální hyperplazií ase zvýšenými hladinami sérového estradiolu [44, 51]. Histologicky se jedná odobře diferencované endometroidní, velmi vzácně mucinozní adenokarcinomy. Přibližně 10 až 20 % endometriálních karcinomů, označovaných jako nádory II. typu jsou na estrogenu nezávislé avznikají na podkladě atrofického endometria [50]. Tyto nádory se obvykle objevují ve vyšších věkových kategoriích, přibližně o5 až 10 let později než nádory I.typu. Jedná se typicky ošpatně diferencované non-endometroidní karcinomy, většinou serózní, méně často zjasných buněk. ER aPR exprese je obvykle negativní nebo velmi slabá asérové hladiny estradiolu nejsou zvýšeny [30] . Jak pro serózní, tak pro karcinom zjasných buněk je typický agresivní klinický průběh ašpatná prognóza [9] .

Dnes je zřejmé, že iniciace nádorového procesu se účastní různé druhy genů. Hlavní události počáteční fáze kancerogeneze zahrnují aktivaci protoonkogenů, inaktivaci tumor supresorových genů, mikrosatelitovou nestabilitu, aneuploidie a ztrátu heterozygocie.[ 61].

MOLEKULÁRNĚ BIOLOGICKÉ PROGNOSTICKÉ FAKTORY ENDOMETRIÁLNÍHO KARCINOMU

Onkogeny

Vširším slova smyslu jde ovšechny aktivní geny schopné způsobit nebo podpořit nádorovou transformaci. Existují ve dvou formách – ve formě jednak virového onkogenu, který je součástí genomů virů způsobujících nádory ave formě celulárního onkogenu, který vzniká aktivací protoonkogenu – genu normálních buněk eukaryontů, který může chybnou expresí získat maligní potenciál. Mechanismy této chybné exprese zahrnují mutace, delece či amplifikace genu nebo různé přestavby chromozomu [13]. Následkem toho pak dochází kneregulované funkci nebo zvýšené expresi produktu onkogenu avkonečném důsledku až ke stimulaci nádorového růstu [61]. Jako příklad mohou posloužit mutace genů kódujících růstové faktory, jejich receptory či cytoplazmatické posly těchto signálů . Ve vztahu ke karcinomu endometria jsou to např.:

C-erbB-2 (lidský celulární onkogen identický skrysím HER 2/neu ) kóduje receptor pro růstový faktor podobný EGRF (epidermal growth factor receptor). Jeho amplifikace azvýšená exprese se vyskytuje u10-40 % karcinomů endometria a koreluje s horší prognózou aagresivnějším chováním nádoru . Klinické využití tohoto faktoru zůstává zatím nejasné, protože negativní prognostický dopad nebyl potvrzen ve všech studiích [32, 41].

Bcl-2 je onkogen, který inhibuje apoptózu aprodlužuje přežití buňky. Jeho zvýšená exprese pozitivně koreluje shistopatologickým typem nádoru agradingem [18]. Zvýšená exprese se vyskytuje uhyperplazie endometria, kdežto ztráta exprese je patrna spíše unon endometroidních typů karcinomů, je také spojována shorší prognózou, větší hloubkou myometrální invaze apokročilejším stupněm onemocnění [18, 47].

K-ras patří do skupiny onkogenů kódující signální transduktory. Mutace tohoto genu se vyskytují u10-30 % endometroidních karcinomů (typ I). Ve většině případů mutace vras genu nekorelují se stagingem, gradingem ahloubkou myometrální invaze. Prognostický význam je zatím kontroverzní [27] .

c-myc patří mezi nukleární proto-onkogeny aje předlohou pro protein asociovaný snukleárním chromatinem. Jeho exprese narůstá deseti až dvacetinásobně při stimulaci růstovými faktory amůže být důležitým regulátorem buněčného růstu adiferenciace indukované estrogenem [63] . Hladiny c-myc jsou signifikantně vyšší vendometriu než vjiných tkáňových kompartmentech dělohy [14] . Nedávné studie prokázaly zvýšenou expresi c-myc ve 3 až 19 % endometroidních karcinomů (typ I) aimunohistochemické barvení na c-myc bylo nezávislým prognostickým faktorem [16].

Tumor supresorové geny

Geny přispívající kmalignitě zcela odlišným způsobem – kódují proteiny, které inhibují buněčné dělení, fungují tedy jako tzv. „pojistky“, které vypnou buněčný cyklus vpřípadě abnormální proliferace nebo poškození genetické informace. Dojde-li kpoškození tumor supresorového genu např. mutací, je vyřazen zfunkce, což může mít za následek únik buněk zkontrolních mechanismů apřevahu faktorů podporujících růst, invazivitu avývoj nádoru [13] . Mezi typické příklady tumor supresorových genů patří:

p53 jako nejznámější tumor supresorový gen podílející se na apoptóze, je nazýván jako „strážce genomu“. Exprese normálního nemutovaného proteinu p53 se zvyšuje jako fyziologická odezva na buněčný stres, to vede kzablokování buněčného cyklu avyhodnocení stupně poškození DNA. Pokud je defekt neopravitelný, spouští p53 mechanismy apoptózy. Vpřípadě poškození genu např. mutací je proteinový produkt degradován zbuňky velmi pomalu, aproto je velmi snadno detekovatelný. Zvýšená exprese ukarcinomu endometria koreluje s agresivními histopatologickými typy (80-100 %), pokročilým stadiem onemocnění ahorší prognózou [18, 21].

PTEN je homolog fosfatázy atenzinu – tato zkratka vznikla zanglického termínu Phosphatase and TENsin homologue. Podílí se na regulaci interakcí mezi buňkou aintracelulární matrix, které jsou úzce spojeny sapoptózou. Jeho nadprůměrná exprese způsobuje zablokování buněčného cyklu ve fázi G1[13]. Mutace vtomto genu byly popsány u30-50 % případů endometroidního karcinomu (typ I) [45, 59]. Dále bylo zjištěno, že mutace vPTEN genu se ve vyšším procentu vyskytují uendometriálních hyperplazií, což podporuje hypotézu časné události vmnohastupňovém procesu kancerogeneze [37].

Mikrosatelitová nestabilita

Jako mikrosatelitová DNA se označují úseky sopakováním dvou až pěti nukleotidů vyskytující se na různých místech genomu [43]. Mutace vtěchto krátkých sekvencích, označované jako mikrosatelitová nestabilita (MSI) jsou obvykle opravovány systémem různých proteinů, které jsou schopny nahradit nesprávné báze vDNA. Nejznámější z nich jsou MLH1, MSH2 nebo MSH6 amohou být inaktivovány různými mechanismy, zejména metylací nebo mutací. Tento jev se vyskytuje až u90 % případů hereditárního kolorektálního karcinomu, uendometriálních karcinomů se vyskytuje ve 20-30 % [37].

Aneuploidie

Přebytek nebo ztráta jednoho nebo více chromozomů vede ke genetické nestabilitě materiálu vprekancerózních anádorových buňkách. Bylo prokázáno, že tato nestabilita je časným jevem maligní transformace aje typická pro různé druhy maligních nádorů. Ukarcinomu endometria se aneuploidní změny vyskytují u20-35 % [38]. Dobře diferencované tumory obsahují hlavně diploidní buňky, naopak ušpatně diferencovaných tumorů převládají vbuňkách aneuploidní změny. Aneuploidní tumory mají obecně horší prognózu, vyšší počet recidiv akratší „disease free survival“. Ploidita koreluje sgradingem, stagingem apozitivitou estrogenových aprogesteronových receptorů. Důležitým faktem zůstává, že vnaprosté většině studií je ploidita udávána jako nezávislý prognostický faktor [64] .

Ztráta heterozygocie (LOH)

Vpřípadě, že dojde ke ztrátě jedné zrodičovských alel, nastává genetický jev zvaný hemizygocie. Ulidských solidních tumorů znamená tato ztráta heterozygocie většinou iztrátu tumor supresorového genu [1] .

DALŠÍ PROGNOSTICKÉ MARKERY

Markery proliferace

Ki-67 je jeden znejznámnějších buněčných proliferačních markerů. Zvýšená proliferační kapacita je jedním ze základních rysů nádorových buněk. Většina endometroidních karcinomů exprimuje nízký proliferační index Ki-67 amá příznivou prognózu, zatímco většina serózních ajasně buněčných tumorů má vysoký proliferační index [15]. Korelace sgradingem, stadiem onemocnění ahistopatologickým typem tumoru byla potvrzena vmnoha studiích [15, 48, 49].

Beta-katenin

Beta-katenin je submembranózní protein, který se podílí na udržování tkáňové architektury amá rovněž důležitou roli vregulaci transkripce [6]. Nukleární akumulace beta-kateninu a současně mutace jeho genu CTNNB1 byly uendometriálního karcinomu papsány vřadě studií. Nukleární beta-katenin byl popsán u16 až 38 % endometriálních karcinomů, přičemž byla jeho exprese významně vyšší uendometroidního (typ I) (31- 47 %) než unon-endometroidního (typ II) (0-3 %) karcinomu [35, 52, 53]. Mutace CNNTB1 byly uendometroidního karcinomu popsány v 15-25 %, zatímco unon-endometroidních karcinomů nebyly pozorovány žádné [33]. Nukleární akumulace beta-kateninu byla nalezena uméně agresivních nádorů smalým metastatickým potenciálem astejně tak mutace CNNTB1 jsou spojovány sdobře diferencovanými karcinomy [33, 46] .

Steroidní receptory

Endometrium je cílovou tkání steroidních hormonů produkovaných ovarii. Jak vepiteliálních, tak ve stromálních buňkách endometria jsou přítomné estrogenové (ER) aprogesteronové (PR) receptory aovariální steroidy mají rozhodující význam pro regulaci růstu adiferenciace vendometriálních buňkách. ER aPR patří do skupiny nukleárních receptorů apo své aktivaci se váží na specifická cílová místa vDNA, kde modulují expresi pří358 slušných genů. Kromě této přímé aktivace cílových genů byl popsán i nepřímý mechanismus jejich účinku přes vazbu na transkripční faktory jako například AP-1 (c-fos, c-jun) nebo NF-κB [40].

Nedávno byly popsány dva podtypy ER (ER α aER β). Zatímco ER α je dominantním receptorem vendometriu apodílí se zejména na zvýšené proliferaci, ER β má účinek antiproliferační azřejmě moduluje funkci ERα [31, 65]. Nerovnováha mezi expresí ER α aER β je považována za kritický moment vestrogen-dependentní kancerogenezi (typ I). Vendometriálním karcinomu byla popsána snižující se hladina exprese ER α mRNA aproteinu současně s dediferenciací tohoto nádoru zgrade 1 na grade 3. Při nezměněné expresi ERβ tak dochází ke snížení poměru ER α/ERβ [22] . Kromě změněného poměru izoform ER se mohou na endometriální kancerogenezi podílet chybně transkribované proteiny odvozené od ER α nebo ER β. Patří sem např. 5 ER α, který byl popsán vendometriálním karcinomu, ale nebyl detekován vnormálním endometriu, nebo ER βcx sdominantním negativním efektem na ERα [19, 55].

Rovněž PR existuje ve dvou izoformách: PR-A aPRB. Jednou zhlavních rolí PR-A vendometriu je downregulace estrogenové aktivity cestou inhibice ER α. PRB naproti tomu vendometriálních buňkách půdobí jako agonista estrogenu. Poruchy vpoměru PR-A/PR-B jsou rovněž považovány za významný moment při rozvoji endometriálního karcinomu (typ I) [3].

Růstové faktory

Steroidními hormony je regulována celá řada růstových faktorů, které se zřejmě podílí na parakrinní aautokrinní regulaci endometriální proliferace. Patří sem zejména epidermální růstový faktor (EGF) atransformující růstový faktor- α (TGF- α), které uplatňují svůj vliv na endometriální buňky prostřednictvím EGF receptoru. Oba růstové faktory ajejich receptor stimulují buněčný růst uendometriálního karcinomu in vitro . Kdalším růstovým faktorům, podílejícím se na endometriální karcinogenezi (typ I) patří transformující růstový faktor-β (TGF- β), bazální fibroblastový růstový faktor (bFGF) ainzulinu podobný růstový faktor I(IGF-I) [5, 17, 39].

MODEL PROGRESE ENDOMETRIÁLNÍHO KARCINOMU

Výše popsaný dualistický model endometriální kancerogeneze byl vposledních letech potvrzen imolekulárně genetickými analýzami [8, 28]. Spektrum dříve navržených teorií se tak zúžilo na jedinou - genetickou teorii.

Typ I (endometroidní)

Vsoučasné době je předpokládán postupný přechod od prosté ke komplexní hyperplazii anásledně katypické hyperplazii a endometroidnímu karcinomu. Tuto hypotézu podporuje to, že:

  1. některé genetické alterace nalézané vendometroidním karcinomu jsou přítomny již vatypické hyperplazii, tzn. bezprostředním prekurzoru;
  2. je pozorován vyšší počet genetických alterací vdobře diferencovaném karcinomu než vatypické hyperplazii; počet genetických alterací narůstá shistologickou dediferenciací nádorů;
  3. je patrný vyšší počet chromozomálních aberací vendometriálním karcinomu ve srovnání satypickou hyperplazií.

Většina prostých ačást komplexních hyperplazií je polyklonálních, což znamená, že jsou považovány za prostý výsledek hyperestrogenních stavů. Některé komplexní hyperplazie jsou však monoklonální ajsou proto již považovány za neoplastické. Většina atypických hyperplazií je monoklonálních ajsou tak považovány za intraepiteliální neoplazie [38]. Vzhledem ktomu, že pouze velmi malá část prostých hyperplazií progreduje do karcinomu, je pravděpodobné, že řada atypických hyperplázií vzniká de novo.

Většina genetických alterací nalézaných vendometroidním karcinomu vzniká vobdobí časné kancerogeneze. Alterace PTEN, β-cateninu, K-ras aMSI jsou přítomné vatypické hyperplazii [38]. Mutace PTEN aK-ras však vznikají zřejmě ještě dřívě, protože byly nalezeny i vprosté hyperplazii [57]. Nedávno byly nalezeny imetylace MLH 1 vpřiléhající benigní tkáni endometroidního karcinomu spřítomnou mikrosatelitní instabilitou [24]. Kmutaci ametylaci e-cadherinu zřejmě dochází vokamžiku přechodu atypické hyperplazie vendometroidníí karcinom [36]. Inaktivace e-cadherinu je pravděpodobně důležitá ipři progresi endometroidního karcinomu, protože je častěji nacházen ušpatně diferencovaných nádorů. Abnormality genu CTNNB1 vedou kakumulaci nukleárního beta-kateninu ajsou na přítomnosti MSI nezávislé . Tyto mutace jsou přítomné pouze vatypické hyperplazii adobře diferencovaném endometroidním karcinomu a předpokládá se jejich význam pro přechod zbenigní hyperplazie vpremaligní onemocnění.

Mutace p53, amplifikace a zvýšená exprese her2/neu ainaktivace p16 jsou považovány za pozdní děje progrese adediferenciace endometroidního karcinomu [28].

Typ II (serózní)

Mutace p53 byly zjištěny až v80 % endometriálního intraepiteliální karcinomu (EIC), který je považován za prekurzor serózního karcinomu [60]. Na rozdíl od serózního karcinomu, však byla uEIC zjištěna vmenším procentu ztráta heterozygozity (LOH) (100 % versus 43 %) na TP 53 . Bylo tak hypotetizováno, že krozvoji EIC dochází po ztrátě jedné alely p53, zatímco serózní karcinom se vyvíjí až po ztrátě druhé alely.

ENDOMETRIÁLNÍ KARCINOM SPOJENÝ SDĚDIČNÝMI SYNDROMY

Ve srovnání se sporadickými nádory jsou naše znalosti genetického pozadí dědičného endometriálního karcinomu podstatně chudší. Centrální roli vkancerogenezi zde hraje zřejmě inaktivace komplexu MSH2/MSH6 [54]. Endometriální karcinom upacientek se syndromem dědičného non-polypoidního kolorektálního karcinomu je do jisté míry podobný karcinomu typu I, protože vzniká vmladším věku ahistologicky se jedná omucinózní nebo endometroidní typ [42]. Jedná se však oodlišnou entitu, protože její vznik je způsobován mutacemi zárodečných buněk. Poměrně často zde dochází ke ztrátě exprese proteinů MLH1 aMSH2 arovněž mutace ainaktivace PTEN se objevuje až v90 % případů [66].

PERSPEKTIVY KLINICKÉHO VYUŽITÍ DO BUDOUCNA

Výše uvedené prognostické biomarkery se vsoučasné době stanovují imunohistochemickými metodami, cytoflowmetrickou analýzou či metodami PCR, ovšem jejich definitivní význam pro prognózu pacientek skarcinomem endometria dosud nebyl jasně stanoven. Je pravděpodobné, že informace získané ze změn exprese nádorových imunohistochemických markerů mohou vbudoucnu přispět ke snížení radikality chirurgické aradiační terapie.

Ačkoli dostupné studie z nedávné doby přispěly kpochopení patogeneze aodlišností biologického chování nádorů, na molekulární úrovni zůstává stále spousta otazníků. Cílem do budoucna by mělo být další rozdělení podtypů endometriálního karcinomu vzávislosti na jejich genetických alteracích, ato zejména těch, které mají prognostický význam. Budoucí histologické klasifikace budou pravděpodobně více spočívat na molekulární bázi, což ale neznamená, abychom se zcela zřekli jasného významu apřínosu klinickopatologických charakteristik vsoučasném managementu karcinomu endometria.

Práce byla podpořena grantem IGA MZ č.NR/9098-4.

LITERATURA

  1. Albertson, D. G., Collins, C., McCormick, F., et al. Chromosome aberrations in solid tumors. Nat. Genet., 2003, 34, p.369-376.
  2. Anzai, Y., Gong, Y., Holinka, C. F., et al. Effects of transforming growth factors and regulation of their mRNA levels in two human endometrial adenocarcinoma cell lines. J. Steroid Biochem. Mol. Biol., 1992, 42, p.449-455.
  3. Arnett-Mansfield, R.L., deFazio, A., Wain, G. V., et al. Relative expression of progesterone receptors Aand B in endometrioid cancers of the endometrium. Cancer Res 2001, 61, p. 4576-4582.
  4. Bokhman, J. V. Two pathogenetic types of endometrial carcinoma. Gynecol. Oncol., 1983, 15, p.10-17.
  5. Boyd, J. A.Kaufman, D. G. Expression of transforming growth factor beta 1 by human endometrial carcinoma cell lines: inverse correlation with effects on growth rate and morphology. Cancer Res., 1990, 50, p.3394-3399.
  6. Bullions, L. C., Levine, A. J. The role of beta-catenin in cell adhesion, signal transduction, and cancer. Curr. Opin. Oncol., 1998, 10, p.81-87.
  7. Canavan, T. P., Doshi, N.R. Endometrial cancer. Am. Fam. Physician., 1999, 59, p.3069-3077.
  8. Catasus, L., Machin, P., Matias-Guiu, X., et al. Microsatellite instability in endometrial carcinomas: clinicopathologic correlations in aseries of 42 cases. Hum. Pathol., 1998, 29, p.1160-1164.
  9. Cirisano, F. D., Jr., Robboy, S.J., Dodge, R.K., et al. The outcome of stage I-II clinically and surgically staged papillary serous and clear cell endometrial cancers when compared with endometrioid carcinoma. Gynecol. Oncol., 2000, 77, p.55-65.
  10. Creasman, W., Odicino, F., Maisonneuve, P., et al . Carcinoma of the corpus uteri. J. Epid. Biostatics, 1998, 3, p.35-61.
  11. Dunlop, M. G., Farrington, S.M., Carothers, A.D., et al. Cancer risk associated with germline DNA mismatch repair gene mutations. Hum. Mol. Genet., 1997, 6, p.105-110.
  12. Farquhar, C. M., Lethaby, A., Sowter, M., et al. An evaluation of risk factors for endometrial hyperplasia in premenopausal women with abnormal menstrual bleeding. Am. J. Obstet. Gynecol., 1999, 181, p.525-529.
  13. Fearon, E. R., Vogelstein, B. Agenetic model for colorectal tumorigenesis. Cell,1990, 61, p.759-767.
  14. Fujimoto, J., Hori, M., Ichigo, S., et al.Tissue differences in the expression of mRNAs of Ha-ras, c-myc, fos and jun in human uterine endometrium, myometrium and leiomyoma under the influence of estrogen/progesterone. Tumour Biol., 1994, 15, p. 311- 317.
  15. Gassel, A.M., Backe, J., Krebs, S., et al. Endometrial carcinoma: immunohistochemically detected proliferation index is aprognosticator of long-term outcome. J. Clin. Pathol., 1998, 51, p.25-29.
  16. Geisler, J. P., Geisler, H. E., Manahan, K. J., et al.Nuclear and cytoplasmic c-myc staining in endometrial carcinoma and their relationship to survival. Int. J. Gynecol. Cancer, 2004, 14, p.133-137.
  17. Gold, L. I., Saxena, B., Mittal, K. R., et al. Increased expression of transforming growth factor beta isoforms and basic fibroblast growth factor in complex hyperplasia and adenocarcinoma of the endometrium: evidence for paracrine and autocrine action. Cancer Res., 1994, 54, p.2347-2358.
  18. Halperin, R., Zehavi, S., Habler, L., et al. Comparative immunohistochemical study of endometrioid and serous papillary carcinoma of endometrium. Eur. J. Gynaecol. Oncol., 2001, 22, p.122-126.
  19. Horvath, G., Leser, G., Hahlin, M., et al. Exon deletions and variants of human estrogen receptor mRNA in endometrial hyperplasia and adenocarcinoma. Int. J. Gynecol. Cancer, 2000, 10, p.128-136.
  20. Hrachovec, P., Pilka, R., Dzvinčuk, P., Kudela, M. Rizikové aprotektivní faktory karcinomu endometria. Gynekolog, 2001, 10, s.120-122.
  21. Cherchi, P. L., Marras, V., Capobianco, G., et al. Prognostic value of p53, c-erb-B2 and MIB-1 in endometrial carcinoma. Eur. J. Gynaecol. Oncol., 2001, 22, p.451-453.
  22. Jazaeri, A.A., Nunes, K. J., Dalton, M. S., et al. Well-differentiated endometrial adenocarcinomas and poorly differentiated mixed mullerian tumors have altered ER and PR isoform expression. Oncogene, 2001, 20, p.6965-6969.
  23. Kalandidi, A., Tzonou, A., Lipworth, L., et al. Acase-control study of endometrial cancer in relation to reproductive, somatometric, and life-style variables. Oncology, 1996, 53, p.354-359.
  24. Kanaya, T., Kyo, S., Maida, Y., et al. Frequent hypermethylation of MLH1 promoter in normal endometrium of patients with endometrial cancers. Oncogene, 2003, 22, p.2352-2360.
  25. Kolcova, V., Geryk, E., Jechova, M. Diagnózy zhoubných nádorů. In: Zhoubné novotvary. Česká republika avybrané státy., Houdek, L. (Ed.). Praha: Galen, 1999, s.16-57.
  26. Kudela, M., Pilka, R. Is there areal risk in patients with endometrial carcinoma undergoing diagnostic hysteroscopy (HSC)? Eur. J. Gynaecol. Oncol., 2001, 22, p.342-344.
  27. Lagarda, H., Catasus, L., Arguelles, R., et al. K-ras mutations in endometrial carcinomas with microsatellite instability. J. Pathol., 2001, 193, p.193-199.
  28. Lax, S.F., Kendall, B., Tashiro, H., et al. The frequency of p53, K-ras mutations, and microsatellite instability differs in uterine endometrioid and serous carcinoma: evidence of distinct molecular genetic pathways. Cancer, 2000, 88, p.814-824.
  29. Lax, S.F., Kurman, R.J. Adualistic model for endometrial carcinogenesis based on immunohistochemical and molecular genetic analyses. Verh. Dtsch. Ges. Pathol., 1997, 81, S.228-232.
  30. Lax, S.F., Pizer, E. S., Ronnett, B. M., et al. Clear cell carcinoma of the endometrium is characterized by adistinctive profile of p53, Ki-67, estrogen, and progesterone receptor expression. Hum. Pathol., 1998, 29, p.551-558.
  31. Lecce, G., Meduri, G., Ancelin, M., et al. Presence of estrogen receptor beta in the human endometrium through the cycle: expression in glandular, stromal, and vascular cells. J. Clin. Endocrinol. Metab., 2001, 86, p.1379-1386.
  32. Lukes, A.S., Kohler, M. F., Pieper, C. F., et al. Multivariable analysis of DNA ploidy, p53, and HER-2/neu as prognostic factors in endometrial cancer. Cancer, 1994, 73, p.2380-2385.
  33. Machin, P., Catasus, L., Pons, C., et al.CTNNB1 mutations and beta-catenin expression in endometrial carcinomas. Hum. Pathol., 2002, 33, p.206-212.
  34. Mirabelli-Primdahl, L., Gryfe, R., Kim, H., et al. Beta-catenin mutations are specific for colorectal carcinomas with microsatellite instability but occur in endometrial carcinomas irrespective of mutator pathway. Cancer Res., 1999, 59, p.3346-3351.
  35. Moreno-Bueno, G., Hardisson, D., Sanchez, C., et al. Abnormalities of the APC/beta-catenin pathway in endometrial cancer. Oncogene, 2002, 21, p.7981-7990.
  36. Moreno-Bueno, G., Hardisson, D., Sarrio, D., et al. Abnormalities of E- and P-cadherin and catenin (beta-, gamma-catenin, and p120ctn) expression in endometrial cancer and endometrial atypical hyperplasia. J. Pathol., 2003, 199, p.471-478.
  37. Morrow, C. P., Bundy, B. N., Kurman, R.J., et al. Relationship between surgical-pathological risk factors and outcome in clinical stage Iand II carcinoma of the endometrium: aGynecologic Oncology Group study. Gynecol. Oncol., 1991, 40, p.55-65.
  38. Mutter, G. L., Baak, J. P., Crum, C. P., et al. Endometrial precancer diagnosis by histopathology, clonal analysis, and computerized morphometry. J. Pathol., 2000, 190, p.462-469.
  39. Myeroff, L. L., Parsons, R., Kim, S. J., et al . Atransforming growth factor beta receptor type II gene mutation common in colon and gastric but rare in endometrial cancers with microsatellite instability. Cancer Res., 1995, 55, p.5545-5547.
  40. Oehler, M. K., Rees, M. C.Bicknell, R. Steroids and the endometrium. Curr. Med. Chem., 2000, 7, p.543-560.
  41. Owen, P., Duncan, I. D. Is there any value in the long term follow up of women treated for endometrial cancer? Br. J. Obstet. Gynaecol., 1996, 103, p.710-713.
  42. Parc, Y. R., Halling, K. C., Burgart, L. J., et al. Microsatellite instability and hMLH1/hMSH2 expression in young endometrial carcinoma patients: associations with family history and histopathology. Int. J. Cancer, 2000, 86, p.60-66.
  43. Perucho, M. Microsatellite instability: the mutator that mutates the other mutator. Nat. Med., 1996, 2, p.630-631.
  44. Potischman, N., Hoover, R.N., Brinton, L. A., et al. Case-control study of endogenous steroid hormones and endometrial cancer. J. Natl. Cancer Inst., 1996, 88, p.1127-1135.
  45. Risinger, J. I., Hayes, A. K., Berchuck, A., et al. PTEN/MMAC1 mutations in endometrial cancers. Cancer, Res 1997, 57, p.4736-4738.
  46. Saegusa, M., Hashimura, M., Yoshida, T., et al. beta- catenin mutations and aberrant nuclear expression during endometrial tumorigenesis. Br. J. Cancer, 2001, 84, p.209-217.
  47. Sakuragi, N., Ohkouchi, T., Hareyama, H., et al. Bcl-2 expression and prognosis of patients with endometrial carcinoma. Int. J. Cancer, 1998, 79, p.153-158.
  48. Salvesen, H. B., Iversen, O. E.Akslen, L. A. Identification of high-risk patients by assessment of nuclear Ki-67 expression in aprospective study of endometrial carcinomas. Clin. Cancer Res., 1998, 4, p.2779-2785.
  49. Salvesen, H. B., Iversen, O. E.Akslen, L. A. Prognostic significance of angiogenesis and Ki-67, p53, and p21 expression: apopulation-based endometrial carcinoma study. J. Clin. Oncol., 1999, 17, p.1382-1390.
  50. Sherman, M. E., Bur, M. E., Kurman, R.J. p53 in endometrial cancer and its putative precursors: evidence for diverse pathways of tumorigenesis. Hum. Pathol., 1995, 26, p.1268-1274.
  51. Sherman, M. E., Sturgeon, S., Brinton, L. A., et al.Risk factors and hormone levels in patients with serous and endometrioid uterine carcinomas. Mod. Pathol., 1997, 10, p.963-968.
  52. Schlosshauer, P.W., Ellenson, L. H.Soslow, R.A. Beta-catenin and E-cadherin expression patterns in high-grade endometrial carcinoma are associated with histological subtype. Mod. Pathol., 2002, 15, p.1032-1037.
  53. Scholten, A.N., Creutzberg, C. L., van den Broek, L. J., et al. Nuclear beta-catenin is amolecular feature of type Iendometrial carcinoma. J. Pathol., 2003, 201, p.460-465.
  54. Schweizer, P., Moisio, A.L., Kuismanen, S.A., et al. Lack of MSH2 and MSH6 characterizes endometrial but not colon carcinomas in hereditary nonpolyposis colorectal cancer. Cancer Res., 2001, 61, p.2813-2815.
  55. Skrzypczak, M., Bieche, I., Szymczak, S., et al. Evaluation of mRNA expression of estrogen receptor beta and its isoforms in human normal and neoplastic endometrium. Int. J. Cancer, 2004, 110, p.783-787.
  56. Sood, A.K., Buller, R.E., Burger, R.A., et al. Value of preoperative CA 125 level in the management of uterine cancer and prediction of clinical outcome. Obstet. Gynecol., 1997, 90, p.441-447.
  57. Sun, H., Enomoto, T., Shroyer, K. R., et al. Clonal analysis and mutations in the PTEN and the K-ras genes in endometrial hyperplasia. Diagn. Mol. Pathol., 2002, 11, p.204-211.
  58. Takeshima, N., Shimizu, Y., Umezawa, S., et al. Combined assay of serum levels of CA125 and CA19-9 in endometrial carcinoma. Gynecol. Oncol., 1994, 54, p.321-326.
  59. Tashiro, H., Blazes, M. S., Wu, R., et al.Mutations in PTEN are frequent in endometrial carcinoma but rare in other common gynecological malignancies. Cancer Res., 1997, 57, p. 3935- 3940.
  60. Tashiro, H., Isacson, C., Levine, R., et al. p53 gene mutations are common in uterine serous carcinoma and occur early in their pathogenesis. Am. J. Pathol., 1997, 150, p.177-185.
  61. Tewari, K. S., Capuccini, F., DiSaia, P.J. Úvod do molekulární biologie gynekologických malignit. Gynekologie po promoci 2001, 1, s.53-65.
  62. Todo, Y., Sakuragi, N., Nishida, R., et al. Combined use of magnetic resonance imaging, CA 125 assay, histologic type, and histologic grade in the prediction of lymph node metastasis in endometrial carcinoma. Am. J. Obstet. Gynecol., 2003, 188, p.1265-1272.
  63. Travers, M. T.Knowler, J. T. Oestrogen-induced expression of oncogenes in the immature rat uterus. FEBS Lett., 1987, 211, p.27-30.
  64. Von Minckwitz, G., Kuhn, W., Kaufmann, M., et al. Prognostic importance of DNA-ploidy and S-phase fraction in endometrial cancer. Int. J. Gynecol. Cancer, 1994, 4, p.250-256.
  65. Weihua, Z., Saji, S., Makinen, S., et al. Estrogen receptor (ER) beta, amodulator of ERalpha in the uterus. Proc. Natl. Acad. Sci. USA, 2000, 97, p.5936-5941.
  66. Zhou, X. P., Kuismanen, S., Nystrom-Lahti, M., et al. Distinct PTEN mutational spectra in hereditary non-polyposis colon cancer syndrome-related endometrial carcinomas compared to sporadic microsatellite unstable tumors. Hum. Mol. Genet., 2002, 11, p.445-450.

Pozn.: Tabulky, grafy a obrázky naleznete v souboru Formát PDF ».



ULTRAZVUK V PORODNICTVÍ A GYNEKOLOGII | portál Sekce ultrazvukové diagnostiky ČGPS ČLS JEP Moravská konference fetomaternální medicíny Olomouc
Fulltextové vyhledávání
 

Kontakt

Prof. MUDr. Marek Ľubušký, Ph.D., MHA

CENTRUM FETÁLNÍ MEDICÍNY
Porodnicko - gynekologická klinika
Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta
Fakultní nemocnice Olomouc
I. P. Pavlova 6, 77520 Olomouc
Tel: +420 585 852 785
Mobil: +420 606 220 644
E-mail: marek@lubusky.com
Web: www.lubusky.com


Kontaktní formulář
JMÉNO
E-MAIL
ZPRÁVA
 
© ESMEDIA a.s.