ABSTRAKT

Cíl studie: Určení incidence specifických klinicky významných antierytrocytárních aloprotilátek u těhotných žen v I. trimestru těhotenství v olomouckém regionu.

Typ studie: Retrospektivně-prospektivní klinická studie.

Název a sídlo pracoviště: Fakultní nemocnice Olomouc, Lékařská fakulta Univerzity Palackého Olomouc: Transfuzní oddělení, Porodnicko-gynekologická klinika, Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny.

Předmět a metodika studie: V letech 2000 až 2011 bylo vyšetřeno celkem 45 435 těhotných žen na Transfuzním oddělení Fakultní nemocnice Olomouc. V prvním trimestru těhotenství byl u všech žen proveden screening nepravidelných tepelných antierytrocytárních protilátek a dále pak i identifikace protilátkových nálezů.

Výsledky: Klinicky významné antierytrocytární aloprotilátky byly detekovány u 1,5 % těhotných žen (683/45 435). Nejčastější příčinou erytrocytární aloimunizace v těhotenství byl antigen E 5,7 ‰ (258/45 435), následován antigeny D 4,0 ‰ (181/45 435), M 1,5 ‰ (70/45435), C 1,2 ‰ (54/45 435), K 1,2 ‰ (55/45435), c 0,6 ‰ (26/45 435), S 0,4 ‰ (20/45435), Jka 0,2 ‰ (9/45 435), PP1pk (Tja) 0,1 ‰ (3/45 435) a Fya 0,0 ‰ (2/45 435).

Závěr: I přes provádění profylaxe anti-D imunoglobulinem u RhD negativních žen představuje RhD antigen druhou nejčastější, avšak klinicky nejvýznamnější příčinu mateřské aloimunizace. Klinický problém rovněž představují non-D antigeny z Rh systému, antigeny z Kell systému, méně často antigeny ze systémů MNS a Kidd.

KLÍČOVÁ SLOVA antierytrocytární aloprotilátky – RhD – incidence